Vzdělávací program Onfine Buddies je za námi, a tak je čas se ohlédnout. Abych nesdílela jen vlastní zkušenosti, zeptala jsem se jedné z mých spoluúčastnic.
1. Co ti program Onfine Buddies dal?
Onfine Buddies mi dalo hlavně kamarády. Už od prvního setkání jsem měla pocit, že se sešel fajn kolektiv, všichni byli milí, respektující. Dále jsem nabrala spoustu zkušeností ohledně práce s jinými lidmi ve skupině a samozřejmě nějaký hlubší náhled do online světa a sociálních sítí.
2. Jak bys program vylepšila?
Jestli je něco, co bych změnila, tak způsob setkávání. Je náročné, aby se všichni sešli, a proto bych dávala minimálně nějaké ankety, jaký den by byl nejlepší, aby se nás potkalo co nejvíce. Mně se například párkrát stalo, že jsem musela rušit jiné své aktivity nebo obráceně, a zkrátka jsem se nemohla dostavit nebo jsem odešla dřív, což mě samozřejmě mrzelo, protože jsem pak přicházela o program. Chápu, že je nás hodně a nelze vyhovět všem. A možná bych dala i více offline setkání, což také vím, že není jednoduché, ze stejného důvodu… Ale naživo to za mě bylo vždy zábavnější a přínosnější.
3. Co tě motivovalo chodit na srazy?
Už po našem prvním offline setkání se mi dostalo pocitu, že jsme super parta, a díky tomu jsem se těšila na každé další setkání. Zase si pokecáme, více poznáme, zažijeme spolu nové zážitky, aktivity a zároveň, že se něco přiučím od lektorů, které jsme za tu dobu potkali. Byla to pro mě jiná forma vzdělávání než škola, protože jsme pracovali více samostatně a celé to bylo hodně na nás, pravidla byla minimální. Později jsme byli vedení ke kreativitě, tvořili jsme projekty a tak. Stále však mojí hlavní motivací zůstávali lidé, kteří v tom programu byli se mnou.
4. Je něco, co bys chtěla říct budoucím Onfine Buddies?
Budoucím Onfine Buddies bych chtěla vzkázat, ať se nevzdávají, ať do toho jdou naplno – určitě toho nebudou litovat a je to fajn zkušenost do budoucna. Naučí se spoustu nových věcí, dovedností, zjistí mnoho nového. Ať jsou kreativní, otevření a mají chuť se učit.
Tak jste to slyšeli, vážení. Tento program stál za to!
A teď pěkně od začátku…
Co se stane, když se potká 25 studentů z různých koutů Moravy v Brně a učí se o sockách? Zpočátku chodili všichni a pak nás na jednom setkání bylo jen 6. Nevím, jestli zbytek nemohl, nebo nechtěl. Těžko říct. Důležité ale je, jak jsme se po celou dobu programu cítili, a jak už zmínila respondentka výše – bylo to skvělé.
Přihlašování:
Ke mně se dostala informace o programu skrze naší školní Edu platformu. Odkaz a krátkou zprávu k němu nám poslala metodička prevence. Vše měla platit pojišťovna jako jejich partner. Ideální pro chytré lidi nechtějící utrácet. Moc dlouho jsem neuvažovala a přihlásila jsem se přes krátký dotazník. Tenkrát jsem nevěděla, co vše v programu zažiji nebo, že tam potkám svého budoucího přítele. Věděla jsem jen, že budeme řešit sociální sítě. A to je v dnešní době populární téma.
První setkání:
Chtěla jsem potkat nové fajn lidi. To se mi povedlo. Na první setkání jsem dorazila do naší brněnské klubovny jako druhá ze všech. Zjistila jsem, že z mojí školy se přihlásily ještě dvě studentky. Čekali jsme. Lidé přicházeli. Sešla se skupina kluků i holek, všichni ze třetích ročníků SŠ. Nadešlo seznámení s lektory. Byli tři, dvě dámy a jeden pán. Všichni velmi přátelští a věděli o sociálních sítích hodně. K tomu byli psychologové. Hráli jsme si, povídali, zkoušeli tvořit projekt ve skupině. Naše setkání bylo vždy od 10 do 16. Mezi programem byly pauzy, při nichž jsme se blíže seznamovali a jedli k dispozici přichystané bagety.
Průběh:
Byli jsme oficiálně první skupina studentů, na nichž Onfine zkoušelo svůj dosud neotestovaný program. Každé setkání mělo své téma (komunikace, psychické zdraví vs. sociální sítě, workshop o Canvě...). Celkem jich bylo 9 za necelý školní rok, včetně onlinu a závěru. S některými lektory jsme se viděli jen jednou, jiné jsme vídali neustále.
Atmosféra byla skvělá. Ale online to nikdy nebylo ono. Takže když byla příležitost dojet do Brna a vidět se, nemeškala jsem. Bohužel to tak neměli všichni, někteří lidé se s námi v průběhu programu rozloučili a jiní mlčeli a prostě nedorazili.
Závěrečné projekty:
Měli jsme na výběr tři skupiny podle podoby projektu. Lektorství, Inovátoři a vzdělávací obsah. Do třetího jsem se přihlásila já a momentálně pracuji na tomto a dalších článcích jako na mém výstupovém projektu. Lektoři si odbyli vlastní workshopy a Inovátoři měli vymyslet vzdělávací předmět, který pomůže v osvětě o sockách.
V každé skupince jsme měli lektora. Naším byla Zuzka, milá, avšak neustále pracovně vytížená psycholožka. Měla s námi soukromé hovory, kde jsme se o našich projektech bavili. Pověděla nám, co zlepšit nebo změnit. Bavili jsme se s ní, stejně jako s celým Onfine týmem, přes WhatsApp. Ale upřímně – nikdo vám tu váš projekt nenaservíruje. Musíte se k němu dokopat sami. Možná i proto bude na závěrečném setkání méně lidí.
Závěr:
A je tu deváté setkání. Začali jsme 5. 10. 2024 a je červen, zítra 1. 6. se rozloučíme. Dnes jsme však přijeli do autokempu Apollo na Moravě, abychom si spolu ještě pár chvil prožili. Ubytováni jsme byli v dřevěných chatkách se soukromou koupelnou. Po vybalení jsme si jako malé děti šli hrát na pískoviště, a nakonec zablbli s míčem. Přišli i lektoři, Kamča a Michal, kteří s námi zahráli pár improvizačních her na stmelení kolektivu. Na celém tomto programu bylo nejlepší, že jsme všichni dokázali vydržet téměř vždy bez telefonů. Tak nějak jsme si chtěli přirozeně povídat. Přeci jen jsme se viděli vždy jednou za měsíc nebo dva, takže bylo o čem.
Nastal čas prezentace závěrečných projektů. Z osmi vyvolených (v programu nás začínalo 20) dva z nás projekt nedokončili, ale přesto nám od prezentovali svoji myšlenku, čehož jsme si jako skupina opravdu vážili. Za ten čas lidé vytvořili báječné věci. Byla nám předvedena desková hra, knížka, YouTube kanál, články na blog, letáčky a povyprávěn průběh workshopu. Bylo to neskutečné. Po tak báječných výsledcích jsme se odebrali na večeři. Vše smažené, ale nevadí, atmosféru jsme si užili naplno. Po přípitku jsme si dali volno. Závěrečná hra se odložila kvůli počasí. Ale jen o hodinu. Vyrazili jsme potmě do Apollónova chrámu a cestou si kladli zajímavé otázky. Na konci cesty jsme převzali moudro. Ráno nás čekala opožděná snídaně a pár her. Závěr se blížil.
Nastalo loučení, kreativním způsobem každý z nás vyjádřil zpětnou vazbu Onfine projektu, převzali jsme certifikáty a osobní vzkazy od našich mentorů. Shodli jsme se, že to, že nás odchází jen osm, je už nějaká vypovídající hodnota. Každý nemůže zvládnout tento program, zdá se. Skupinové objetí zakončilo naši Onfine cestu a rozjeli jsme se domů. Myslím však, že se nevidíme naposledy. Máme na co vzpomínat a odvážně tvrdím, že jsme si mezi sebou vytvořili přátelské pouto.
Tento program pro mě rozhodně nebyl ztrátou času. Mnohé jsem se naučila, ještě více zkusila v praxi. Čelila jsem zde i některým činnostem, které mě donutily vypadnout z komfortní zóny. Často jsem se smála a po každém setkání odcházela příjemně unavená. Doufám, že se s některými lidmi budu nadále setkávat a určitě bych doporučila program všem, kteří se nebojí jezdit do Brna a poznat super lidi. Zaručuji, že to bude stát za to!
Autorkou článku je Lucie Králová, absolventka středoškolského ambasadorského projektu Onfine Buddies. Studuje pedagogické lyceum v Boskovicích a je jí 19 let. Ráda cestuje, čte a poznává svět.