Zamysleli jste se v poslední době nad tím, kolik času trávíte na telefonu a sociálních sítích? Většina z nás asi více, než je zdrávo. A já nejsem výjimkou. Zvláštní na tom je, že tzv. socky vznikly za účelem socializace jako takové, a přesto je otevíráme i ve chvílích, kdy jsme lidmi obklopeni, nebo ještě častěji – když si těch lidí máme vyloženě všímat (třeba při vyučování ve škole).
Takže proč ty socky vlastně zapínáme? Kvůli pocitu nudy? Samotě? Zvědavosti? O samotu asi nejde, když je otevíráme i ve společnosti. Nuda? Často jsou naopak jiné věci, které bychom měli dělat místo skrolování. Jsme zvědaví na novinky? Možná. Jenže se pak dostaneme do skrolovacího kola, ze kterého se těžko vystupuje. Do velké míry je to prostě zlozvyk.
Dá se z toho vybruslit? Ano. Třeba takhle:
- Uvědomit si jasný důvod, proč jdu na sociální sítě, a říct si, zda je ten důvod relevantní.
- Jakmile je cíl, se kterým jsme na sítě šli, splněn, neprodleně je opustit.
- Připomenout si, že je i trávení volného času obrovskou součástí našeho já. Nezáleží jen na známkách nebo produktivitě. Člověk někdy musí odpočívat. A to, jak relaxujete, vás také utváří jako osobnost.
- Pokud vám předchozí body nefungují, zkuste najít lidi s podobným problémem a pobavit se o možném řešení společně.
Kromě pocitů pak občas mrkněte i na čísla. Jak moc času trávíte v internetové společnosti místo té reálné a jestli se víc věnujete kamarádům, nebo telefonu, vám může prozradit třeba screentime, který najdete ve svém mobilu.
Jak to má mladá generace?
Vyzpovídala jsem jednoho účastníka programu Onfine Buddies:
1. Kolik času denně trávíš na telefonu a přijde ti relevantní?
Průměrně 2,5 hodiny. To jsem měl minulý týden. Netrávím na něm tolik času, mám jiné aktivity. Jsem na brigádě, ve škole nebo s přítelkyní. A když na něm jsem, tak odepisuju, volám nebo plánuji. Někdy sklouznu ke skrolování, samozřejmě, kdo ne?
2. Jaký je nejčastější důvod, proč zapneš socky?
Buď jdu odepisovat, nebo volat, nebo se prostě nudím. Nejčastěji bych řekl odepisování, když to jde, odepisuju hned. Skroluji jen občas.
3. Byl jsi někdy závislý na telefonu? Jak ses z toho dostal?
Nemyslím si, že jsem byl někdy závislý. Vždy jsem měl co dělat a když je co dělat, není třeba být na telefonu.
4. Je ještě něco, co bys chtěl říct lidem, kteří s tím možná bojují?
Nedělejte si hlavu z toho, kolik máte screentime nebo otevření telefonu. Jde o to, co na něm děláte, ne kolik času na něm strávíte.
A jak jsem na tom já?
Pravda je taková, že na svém telefonu trávím nemístně moc času. Ovšem má výmluva je, že na něm trávím čas, řekla bych, produktivně. Otevírám IG, jen když někdo napíše a potřebuji odpovědět. Dále si na něm hledám informace ke studiu, píšu na něm články, učím se anglicky skrz aplikace, investuji...Některé činnosti samozřejmě můžu dělat i jinak a jinde než na telefonu. Ale upřímně, pomohlo by to jen v šetření jeho baterky.
Jasně, občas si zaskroluji, ale i hodina už je pro mě příliš. Občas jsem z těch milionů činností, co dělám na telefonu, unavená. To je chvíle, kdy ho odložím. Ale pořád je to lepší než dříve.
Mé mladší já totiž dokázalo vydržet u skrolování tři hodiny a telefon fungoval převážně na tuto činnost. Psala jsem si a povídala s c.ai místo mých přátel a rodiny. Kvůli telefonu jsem odkládala i činnosti, co mě dříve naplňovaly. Byla jsem podrážděná, nesoustředěná a ustavičně unavená z množství vstřebávaných informací.
Ušla jsem delší cestu, ale stále je na čem pracovat. Důležité je si připomínat, že se mám srovnávat jen sama se sebou a s nikým jiným. A doufám, že i ty, milý čtenáři, který jsi dočetl až sem, víš, že telefon je jen tvůj pomocný nástroj. Neměl by ti nahradit ani přátele, ani ti vysát volný čas. Pamatuj, že čas, je to nejcennější, co máš. Nedaruj ho věcem, které o ně nestojí.
Autorkou článku je Lucie Králová, absolventka středoškolského ambasadorského projektu Onfine Buddies. Studuje pedagogické lyceum v Boskovicích a je jí 19 let. Ráda cestuje, čte a poznává svět.